.jpg)
Bartosz Frąckowiak (PL)
Bartosz Frąckowiak je konzultant strategického foresightu a poradce pro spekulativní budoucnosti ve společnosti 4CF The Futures Literacy Company a také kurátor umění, technologií a společnosti v nadaci Biennale Warszawa. Ve společnosti 4CF je zodpovědný za navrhování a realizaci foresight projektů pro významné klienty. Jeho výzkum se zaměřuje na návrhové procesy udržitelných a etických technologií, vztah mezi technologiemi a prostorovými praktikami a potenciál etnografických metod při zkoumání budoucnosti. Je spoluzakladatelem Biennale Warszawa, transdisciplinární instituce na pomezí umění, výzkumu a sociálního aktivismu, a byl zástupcem ředitele této instituce v letech 2017 až 2022. V této roli dohlížel na mezinárodní spolupráci, komunikaci a výzkum a kurátoroval výstavy, které se zabývaly planetárními výzvami na průsečíku umění a vznikajících technologií. Byl jedním z kurátorů edice Biennale Warszawa 2019 s názvem “Let’s Organize Our Future!” a také edice z roku 2022, “Seeing Stones and Spaces Beyond the Valley”.
Klíčová slova: konzultant, umění, technologie, výzkum, kurátor
Odpolední blok: Téma ekosystémy her
Interaktivní a herní formáty. Hravé interakce, vyprávění příběhů a herní dynamika patří k nejsilnějším vlivům na lidskou mysl. Vstupme do impozantních rozměrů velkorozměrných instalací a ponořme se do propojení mezi kognicí, kontrolou a technologií.
Fenomén hry je (zdánlivě) odlehčenou cestou fascinace světem, řádem, chaosem a radosti z čiré hry forem, ale i poznávání. Interaktivita počítačových her či objektů podobně jako fúze monumentálních statických architektonických staveb s pohyblivým obrazem jsou cennými cestami k zásahu pozitivní energií. Hra je nejen způsob vzdělání, ale i starobylých rituálů, ve kterých vždy hrála hlavní roli dualita světla a tmy. Pohádky, příběhy, metafory, podobenství, dramatické světelné seance vedou k rovnováze živlů.
Odpolední blok: Téma ekosystémy vesmíru
Téma velkého formátu a rozměrů. Technologie umožňuje objevování, průzkum a nové porozumění vesmíru, jehož jsme součástí. Jak hluboko můžeme jít? Jak přispívá spojení umění a vědy k objevování? Může se Měsíc stát naším dalším domovem?
Rozměrům, které nás přesahují, dokážeme rozumět s pomocí matematiky, fyziky, výpočetní techniky, statistiky a dalších umělých nástrojů. Ty nám nejen poskytují iluzi o tom, že svému vesmíru rozumíme, ale také iluzi řádu, která odráží noční můry z domnělého chaosu. Ovšem to, že se tato iluze stala postupně zákonem, si už odmítáme připustit. Prostor, kterému říkáme Vesmír, má, jak se zdá, více možných výkladů, a pokročilé datové systémy zatím postupně budují jeho paralelní, virtuální, otisk. Vědecké modely a výklady povahy a vzniku vesmíru, stejně jako jiné teorie, procházely přirozeně fázemi přijetí a překonání. Ocitáme se nyní znovu v podobné době, která byť bez tělesných trestů, přechází na další paradigma výkladu fyzikální povahy hmoty a vesmíru? Kolik výkladů a důvěryhodných teorií ještě bude muset postupně padat, abychom konečně našli odpověď?
